Možnost 117 podzim 2012

A jaký je vlastně důvod pro to pokoušet se cokoli vysvětlit těm, koho svět vůbec nezajímá? Proč mluvit s těmi, kdo vůbec nechtějí naslouchat a jen plácají, aby „také byli slyšet“? Ti se nikdy nebudou ptát na to, „co je pravda“, nikdy se nedostanou ani k pilátovské otázce. Nebudou muset reagovat na slova „já jsem ta pravda…“.
Tady je klíč. Bez křesťanství a Kristovy oběti by nemělo žádný smysl předpokládat, že má smysl mluvit se všemi. Je tu jen jeden význam, který může zakládat vše: radostná zvěst je pravdivá, ať už zemřel Kristus za všechny nebo za mnohé, není to na nás, abychom označili kohokoli, kdo vykoupeným není. A proto se můžeme radovat: psát články o vtipech, o ornamentech a čekárnách na rakouskouherských nádražích:
A ještě se s dětmi radovat:
Kdo vtipnou kaši zhlt, pak ve škole byl šprt
Kdo si kaši zamíchal, po oběd dobře spal, o světě sen se mu zdál
Kdo lízal kaši po okraji, ten ví co vrány krákorají, ten ví co ryby neřeknou a proč si hlupák vede svou