Možnost 82 zima 2003/2004

Kulturní látka, kterou nezpracujeme, kterou si neosvojíme, ke které nezaujmeme odstup
v kritickém přístupu, sedá na nás jako závoj, zdánlivě bez váhy a obtížné hmoty; v průběhu
času tak ale vznikají vrstvy usazenin, postupně zasedimentované v kulturním šelfu, pak
jako by na nás ležely tíhou bažinnou, rozkladnou, dusivou. Měli bychom rozumět kultuře
a jejím projevům, alespoň v dílčích osvobodivých vhledech.

Číslo je utvořeno řadou článků, které vznikly postupně jako autentické reakce vždy po
shlédnutí daného dílu filmu Pán prstenů a dalších tématických článků týkajících se této
trilogie J.R. Tolkiena. Je doplněno článkem Jana Drnka „Pán skleníků“.

A přerod Theodéna v knize je především přerodem starého krále do naděje, do protikladu
k odevzdanosti, ve které ho udržuje realita zla. I v knize jde v jistém smyslu o scénu,
která má magický náboj, ale ten je jen doprovodným jevem, to podstatné se odehrává
v duši člověka. Zato ve filmu jde o prvoplánový exorcismus, Gandalf svou magickou
silou vyhání filmově ztvárněného ducha a král se rázem proměňuje z beztvarého starce v
bojovníka. To je v řádu Tolkienova myšlení nesmysl, „čarodějnická“ magie, kterou bychom
mohli očekávat v nějakém druhořadém fantasy filmu. Kde se tu bere, proč? Copak by už
Američané nedokázali pochopit rozdíl mezi optimismem a nadějí?